Ptáte-li se, co se v řadách severočeských heavy-horalů událo za ty dva roku, kdy byla do světa vypuštěna zatím poslední řadová deska o „Slzách Arkóny“, asi budete překvapeni. Není toho totiž zrovna málo. Respektive skupina stále neúnavně objíždí pravidelné koncertní štace, stále si trvá na své představě tradičního těžkého kovu, ovšem její řady teď již vypadají značně jinak. Jestli si ještě vzpomenete (těm s pamětí děravou jako bílé ponožky v sandálech jednoho slovenského smrtonoše může posloužit nápověda), v době pláče nad rozlitým slovanským mlékem zněly zprávy z tábora skupiny již dosti optimisticky, tehdy stále ještě nová zpěvačka Zuzana Martincová se v roli ostře sledovaného hrdla postupně aklimatizovala a s pomalu usínající vzpomínkou na „stín předtím“ (tedy na původní křiklounku Simonu Křtěnovou, nyní snad stále ještě Khailovou?) začala i čím dál víc zapadat do obecné představy o tom pravém hlasu pro KRLEŠ.

Jenže jak praví klasik, nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní. Co se vám nestalo. Virtuózní šestistruník lotyšského původu Jiří Karpjuk vstoupil do kapely hrající jako revival Ritchieho Blackmora (na hádání postu vám myslím nemusím dávat nápovědu) a to se samozřejmě může s natřískaným koncertním diářem mateřské skupiny snášet jen těžko. Asi málokdo zná přesné pozadí celé události, každopádně výsledkem byl jeho odchod, v době kdy se recenzovaná nahrávka již stihla začít nahrávat. Na uvolněný post okamžitě naskakuje Libor Daniš. To však ještě zdaleka není všechno. Nepřehánějí-li lidové báchorky, pak přímo uprostřed koncertu skupinu opouští i Zuzana. Zajímavé osudy, co říkáte? Nastalé provizorium, s hostujícím bubeníkem a tím současným v roli pěvce, muselo být skutečně zábavné, netrvá však dlouho a v popředí se objevuje opět zpěvačka, tentokráte Lucie Roubíčková.

A jsme zpátky v současnosti a tudíž u nahrávky „Time To Rise“. Původně Zuzanou nazpívaná verze šla do stoupy, neb budoucnost je třeba ukázat s novou divoženkou za mikrofonem. Jaká je? Musím přiznat, že na nahrávce zní dobře. Její hlas má škrabavé ostří tolik typické pro Simonu, umí však přejít i do klidnějších poloh Zuzaniných. Pravda, najdou se místečka drobet ošidná, ale je jich skutečně jen poskromnu a vezmeme-li v úvahu šibeniční termín do jakého naskočila, musíme konstatovat setsakra dobře odvedenou práci. Její angažmá se skupině prostě povedlo a štěstí na dobré rockové hlasy trvá.

Jak už název alba, respektive jeho dodatek, signalizuje, jde o výběr ze všech tří řadových desek a jediné novum tedy hledejme v anglických textech. Vyplývá z nich snaha o co nejvěrnější převedení původních předloh, což má na svědomí různorodá skupinka překladatelů, Andrejem Kutišem (CASTAWAY) počínaje a třeba Chymusem (ISACAARUM) konče. Vlastně ještě jedno podstatné vylepšení nahrávka přináší a tím je pochopitelně zvuk. Znát je to hlavně ve starších skladbách, kde častokráte vylezou věci, které na původní nahrávce vůbec nebylo možné zaregistrovat. Inu, ani ve studiové technice čas nezastavíš. Samozřejmě nepochybuji že v rámci nového nahrávání došlo i k přearanžování některých partů. V této souvislosti ovšem určitě zamrzí občasná liknavost v jindy precizní práci sólové kytary. Jakoby se Jirka Karpjuk (tady veden už jen jako host) viděl dávno jinde a tohle chtěl mít co nejrychleji za sebou. Nevím, jak si jinak vysvětlit občasnou ztrátu tradičního pnutí na strunách. K nejsilnějším číslům patří i v nových verzích „The Night/Noc“, „Give What Can Be Burnt With Fire/Prázdnotou svítí mi plamenomet“, „It (Closing The Circle)/TO (Kruh se uzavírá)“ nebo „Tears Of Arkona/Slzy Arkóny“, naopak starší skladby svou přímočarostí už trochu ztěžka popadají dech.

Máte-li chuť na čistokrevný heavy metal, jsou KRLEŠ přímo ideální volbou - to nejpovedenější na jednom disku s pořádně koňskou stopáží. Naštěstí si skupina odpustila všechny „lidové“ popěvky (pomineme-li závěrečný neodmyslitelný „Kráv´n´roll“ v živé verzi s dosti nepřesvědčivě namíchanou podporou publika), a tak posluchač dostane skutečně jen to „ryzí“. Hodnocení si odpustíme, neb chléb se bude lámat na příštím albu.